Historie American Expeditionary Forces > Hlavní stránka > Historie American Expeditionary Forces Kromě českých legií ve Francii bojovalo na západní frontě dalších 40 000 našich krajanů v amerických expedičních silách (American Expeditionary Forces, AEF) generála Pershinga. Netvořili v nich však samostatné vojenské celky podle národnosti. To by odporovalo americké filosofii "melting pot" pro vytváření z jednotlivých přistěhovalců společnou činností "nového Američana". Americké expediční síly byly americké vojenské síly poslané během první světové války do Evropy, které bojovaly jako nezávislá síla po boku spojeneckých jednotek proti německým armádám na západní frontě od roku 1917 do konce války. Lze je považovat za rozhodující sílu první světové války na západní frontě a tím ve válce vůbec. AEF výrazně spolupracovaly s francouzskou armádou během útoku na Aisne (oblast Château-Thierry) v červnu 1918, a bojovaly na hlavní frontě u Saint-Mihiel a Meuse-Argonne na konci roku 1918 a bojovaly na hlavní frontě u Saint-Mihiel a Meuse-Argonne na konci roku 1918. První světová válka byla zároveň první válkou v americké historii, kdy Spojené státy poslaly vojáky do zahraničí bránit cizí země. 6. dubna 1917, kdy Spojené státy vyhlásily válku Německu, měly USA relativně malou stálou armádu se 127 500 vojáky a důstojníky. Od začátku 20. století vládla v USA politika "izolacionalismu". US Army chybělo potřebné vybavení k válce, nebyl připraveny vojenské zásoby, jídlo, munice a vybavení a výcvik vojáků byl špatný. Navíc Spojené státy nebyly vůbec připraveny pro přepravu velkého množství vojáků přes moře. Nebyl ani dostatek dopravních lodí. Proto byly uvedeny do válečného provozu i výletní lodě a zabaveny německé lodě kotvící v amerických přístavech a použity pro přepravu amerických vojáků z New Yorku, New Jersey a Virginie. Stav i schopnosti US armády se rychle změnily. Do konce války prošly válečnou službou čtyři miliony mužů, kteří přímo sloužili v armádě Spojených států, a dalších 800 000 lidí pracovalo a sloužilo v jiných odvětvích vojenské služby. Na západní frontě v roce 1917 již naprosto vyčerpaní a zdecimovaní britští a francouzští vojáci, kteří bojovali od srpna 1914, velmi nutně potřebovali pomoc. Tu dodaly americké síly. Zvláště poziční válka na frontě u Verdunu a na Sommě byla strašlivou krvavou řeží, v které neměla ani jedna strana do doby nástupu americké armády naději na vítězství. Spojencům docházely síly. Frontová linie připomínala krajinu z hororů. V květnu 1917 byl generál John Joseph "Black Jack" Pershing určen jako vrchní velitel americké armády ve Francii. Ačkoli první američtí vojáci byli v Evropě v již červnu 1917, AEF se plně podílet na bojích až po dokonalém zformování a přípravě od října, když první divize, jedna z nejlépe vycvičených, vstoupila do zákopů u Nancy. 7-13 Fr. zákop u Verdunu V roce 1917, až do jara 1918 byly americké divize obvykle používány na pomoc francouzským a britským jednotkám při obraně a pomáhaly zajistit útoky na německé pozice. Od května 1918 se situace změnila. V té době dobyly již samostatně bojující jednotky USA první velké vítězství v Cantigny. AEF od počátku praktikovaly vlastní výlučnou kontrolu amerických sil v boji, které stále mohutněly, takže od července 1918 byly často francouzské síly přidělovány na podporu operací US-AEF místo obráceně jako doposud. Generál John Pershing nasadil US vojáky na pomoc francouzské obraně na západní frontě v průběhu 3. bitvy na Aisně, v květnu a v červnu u Marne. Američtí vojáci se zúčastnili spojeneckých útoků na Le Hamel a Canal du Nord, dříve, než Pershing zahájil svůj útok na St Mihiel a Meuse-Argonne. V červenci 1918 bylo ve Francii více než milion amerických vojáků. Zvrat ve válce nastal během bitvy o St. Mihiel, začínající 12. 9. 1918. Pershing tehdy velel americké armádě, složené ze sedmi oddílů, která měla více než 500 000 vojáků, v největší útočné operaci podniknuté do té doby armádou Spojených států. Po úspěšném útoku na St. Mihiel následovala bitva Argonne, trvající od 27. září do 06. října 1918, kde Pershing velel více než jednomu milionu amerických a francouzských vojáků. V těchto dvou vojenských operací dobyly spojenecké síly zpět více než dvě stovky čtverečních kilometrů území Francie a německá armáda byla prakticky poražena. Spojené státy měly v první světové válce podle odhadů 360 000 ztrát, z toho 126 432 zabitých v akci a 234 000 zraněných. Kolik bylo padlých a raněných z 40 000 českých a slovenských vojáků v řadách US-AEF, mi není známo. Poměrně velké ztráty USA, i když malé proti Britům, Francouzům a Němcům, byly zapříčiněny z velké části epidemií "španělské chřipky". Až 50 procent mrtvých vojáků zemřelo na tuto nemoc.