popis miny > Hlavní stránka > popis miny > jiné miny > cesta dlážděná minami Jedná se o střepinovou minu s kruhovým dosahem. Byla určená pro likvidaci protivníkových vojáků. Zásah byl veden při výbuchu miny, kdy se do všech stran rozletěly ocelové střepiny, které byly umístěné uvnitř betonového obalu. Výbuch nastal, když voják zavadil o natažené vlákno a nechtěně tak vytrhl bojovou závlačku z roznětky ZZ 35, ZZ 42 nebo EZ 42. Později mohla být využita přítlačná roznětka S.Minenzuender 44 (S.Mi.Z.44), ale v tomto případě se mina zakopávala do země tak, aby ven koukal pouze rozněcovač. Efektivita miny byla v tomto případě mnohem nižší. Mina se osazovala ručně na kolík, zatlučený do země nebo se přivazovala ke svislému předmětu (sloup, strom atd.). Výška osazení miny závisela na výšce kolíku a pohybovala se od 5 do 30 – 40 cm (nejběžnější byla výška 20 – 25 cm) – počítáno od povrchu země ke dnu miny. Délka nataženého lanka byla většinou 10 m, avšak za nejlepší se považovala délka do 4 m proto, protože mina měla málo likvidačních prvků a dosah nepřevyšoval 4 – 5m. Mina představovala válec barvy betonu s hnědo-černou rezavou barvou oceli s roznětkou nahoře. Ta byla osazena na dřevěném kolíku. Žádné maskování nebylo. Jednotlivé části miny mohly být natírány zelenou ochrannou barvou. Trup roznětky ZZ 42 byl zhotoven z bakelitu a v současnosti je zničen nebo je velmi křehký a nedovoluje jakýkoliv dotyk. Závlačka, zhotovená z obyčejného drátu, je již také zrezivělá a díky malému podnětu se může odlomit. V té době je tritol již chemicky stálý a neztrácí žádné své vlastnosti. Životnost zápalníku s kapslí není garantována. Může se narazit jak na plně provozuschopné, tak i na miny, které již nevybuchnou. Pružina roznětky ZZ 42, ačkoli již ztratila mnoho ze svých vlastností, může stále normálně pracovat. Roznětky EZ 42 si zachovají svou provozuschopnost, ale skelný trup ampule časem ztratil mechanickou pevnost a citlivost miny se tak ještě zvýšila. Na území bývalého SSSR se s takovými minami nesetkáme, s výjimkou jednotlivých oblastí Karelije. Můžeme se ale setkat se zásobami Wehrmachtu, které byly zachovány v Evropských státech, v Asii nebo v Africe. Trup – beton s železnými střepinami. Hmotnost miny 2,23 kg Hmotnost nálože 112 g Průměr 7,2 - 8,4 cm Výška 14,5 – 16 cm Citlivost – 3-5 kg Životnost miny nebyla omezena. Samozničovacím zařízením mina vybavena nebyla. Prvky pro její likvidaci také nebyly. Nalezené miny není pro vysokou citlivost doporučené zneškod�?ovat. V současnosti se tyto miny nikde ve výzbroji nenacházejí, avšak její napodobeniny se vyrábějí v Indočíně, Africe a v Jugoslávii, Albánii, často podomáckým způsobem. Například během občanské války v Jugoslávii byla replika této miny vyráběna pod označením PMR-3, ve výzbroji Československé armády byla napodobenina pod označením PP Mi-Sb. Objevení se této miny se datuje k letem 1942 – 1943, kdy Německo začalo zkoušet velký nedostatek oceli celkově. Výroba betonových trupů byla vynuceným opatřením. K té době se také datuje vznik trhavých leteckých bomb, jejichž trupy také byly zhotoveny z betonu. Podle německé nomenklatury se tato miny dala přiřadit ke skupině Behelfsminen „Pomocné miny“ na rozdíl od Heeresminen (plošné miny). Jako výbušnina sloužila tradiční německá nálož válcovitého tvaru Bohrpatrone 28 z lisovaného tritolu o hmotnosti 112 g. Její průměr byl 3 cm, délka 10 cm. Název Stockmine vychází z vnějšího pohledu. Jako šrapnely byly využívány střepiny z brakovaných nebo rozebíraných ložisek. Pro nedostatek oceli tam začali být zalévány šrouby, matky a jiný železný odpad. Vyrobené množství: 1942 - 563 400 ks 1943 - 2 657 000 ks 1944 - 2 589 000 ks