technický popis bunkru > Hlavní stránka > našel jsem bunkr > získal jsem bunkr > technický popis bunkru Luftschutz - Splitterschutzzelle (typ Dywidag) typové označení RL3-41/53 nebo RL3-41/63 kapacita 2-3 osoby celková výška přes základ 240 cm výška válcového těla zvonu 195 cm výška víka 45 cm výška vnitřní komory zvonu 180 cm vnější průměr 140 cm vnitřní průměr 110 cm vnitřní plocha 0,95 m2 vnitřní objem 1,71 m3 tloušťka stěny 15 cm vchod - rozměry vně 76x87 cm vchod - rozměry vevnitř 59x78 cm vchod - výška nad základem 30 cm počet průzorů 2-6 rozměry průzoru vně 23x8 cm rozměry průzoru vevnitř 10x0,5 cm výška průzoru ode dna (uvnitř) 169 cm střešní díl je připevněn 6-ti šrouby hmotnost přibližně 4,2 t převzato z Bunker in Braunschweig Pozorovací zvony německé výroby, svého času oficiálně nazývané Luftschutz - Splitterschutzzelle, lze bez obav označit za jednu z nejčetnějších novodobých fortifikací, a nejen na území Česka. To ostatně souvisí s obdobím vzniku, jež se datuje do dob II. světové války (přesně mezi léta 1939-45), ale hlavními faktory jsou především jednoduchost, láce a časová nenáročnost této malé prefabrikované pevnůstky. A tak se s více méně podobnými objekty různých výrobců máme šanci setkat i po šedesáti letech v tuzemsku, Německu, Polsku, Albánii, na Slovensku a zajisté i v jiných zemích. Této konstrukci nelze upřít jeden primát - zřejmě se jedná o vůbec první masově využitou prefabrikovanou pevnostní stavbu. Již jen jeden z vyřčených faktů mnohými opomíjenou problematiku takzvaného einmannbunkeru staví ve zcela jiné světlo a naplňuje čas strávený nad následujícími řádky. Jmenovat rozmanité konstrukční odchylky, jestliže se objekty liší téměř na každém dalším stanovišti, by bylo sisyfovskou prací. Hlavním materiálem jsou 15-20 centimetrů silné prefabrikované dílce základové desky, vlastního válcového těla (o vnějším průměru cca 145 cm), dvou dvířek a stříšky, všechny armované slabou ocelovou síťovinou ze šestimilimetrových prutů hustou nejvýše pět centimetrů. Celková výška přes základ činí dle typu vrchlíku kolem 220 cm. V začátcích byly budovány také celokovové pozorovatelny, od těch však bylo z bezpečnostních důvodů zanedlouho upuštěno. V obvodu pláště jsou většinou čtyři úzké obdélníkové průzory, dohromady poskytující téměř kruhový rozhled. Výrobcem objektů dodávaných na území protektorátu byla drážďanská firma Dyckerhoff und Widmann K.G., Betonwerke Gossebaude, zkráceně Dywidag. V říši dále působila ještě druhá betonárna zaměřená na produkci einmannbunkerů, Betonwerk Westermann & Co. z Broistedt bei Lengede, s jejími charakteristickými objekty se zaobleným vrchlíkem se však můžeme setkat jen na území Německa. V počátcích výstavby byly pozorovatelny hojně maskovány základním a krycím nátěrem, dle charakteru okolí v odstínech šedé až po světle zelenou. Od kamufláží se postupně ke konci války upouštělo. Hlavní funkcí Luftschutz - Splitterschutzzelle bylo samozřejmě pozorování účinků bombardování a případných nevybuchlých pum. Všeobecně vžité označení einmannbunker je však přinejmenším zavádějící, jelikož pozorovací zvon mohly dle provedení užít až čtyři osoby jako nouzový úkryt, často v einmannbunkeru zůstávala požární hlídka či drážní zaměstnanci na stráži. Ostrahu náletem vyklizených podniků v pozorovatelnách prováděla takzvaná Werkschutz (ozbrojená závodní stráž), organizace zřízená roku 1941 pro ochranu průmyslových podniků významných pro válečné hospodářství před krádežemi, sabotážemi a útoky partizánů. Podstatnou složkou činnosti Werkschutz, především v podnicích zaměstnávajících totálně nasazené cizince a válečné zajatce, byla ochrana před případnou špionáží, nekompromisní střežení pracovní morálky a též stíhání uprchlých pracovníků. Organizačně tato služba spadala pod policejní ředitelství, jemuž též předávala případy k dořešení. Jinde byly objekty umisťovány u mostů, železničních tratí anebo elektráren.