Jvan Hlinka - Drzost bez hranic

Situace na osudném místě. Vlevo asfaltová odbočka se značkou "dej přednost", na kterou odbočoval Veleta, jedoucí shora (zprava). Odbočka směřuje nahoru do lesa. Vlevo směrem k nám je ještě lesní nezpevněná cesta. Pomníček je právě v místě křížovatky mezi stromy vlevo.

"Na pět let se vystřídám se svým závozníkem, a jedeme dál."

Ale ono mu to nestačí! On trvá na tom, že nikoho vlastně nezabil, snad dokonce bude tvrdit, že přežil sebevražedný atentát. Odvolal se.

Takže nás čeká další prodloužení. Další kolo absurdních expertis soudních znalců, kteří jsou schopni vyplodit i takovou perlu, že odbočit doleva přes plnou čáru se smí.

Tisíce nešťasných řidičů, kteří na I/11 odbočili přes plnou čáru za Vlkovem k levné benzince, si teď rvou vlasy. Občas tam totiž číhají policajti a kasírujou tisícovku za kus. Přestože místo je přehledné, výhled na 3 kilometry, silnice široká na obě strany, svah velmi mírný, plná čára je tabu. Bez diskusí.

U Karlových Varů je to zcela obráceně. Prudký svah, nepřehledná zatáčka, vidět je sotva 100 metrů, žádná krajnice, kam byste se v nouzi vešli. Odbočovat na takovém místě je bezohledný hazard. Auto, které jede 110km/h, má na zastavení necelé 3 sekundy...

Takovýhle výhled měl Veleta, než začal odbočovat. Vpravo svodidla a svah. Jelikož je zde dopoledne hustý provoz a hluk, všechna lesní zvěř je stažena hluboko v lesích.

"Nevidím tam, ale pokud něco pojede, nějak to dopadne, má přece brzdy." Tyhle myšlenkové pochody nepochybně probíhaly hlavou Toho, co zabil. "Avie je velká, mě se nic nestane."

Kdo víc jezdí, ví, jak tihle psychopati za volantem Avií (ale nejen těch) jsou nebezpeční. Vyvolávají kolizní situace a spoláhají na to, že to ostatní za ně nějak vyřeší. Ze všeho nejraději vám vyjedou z vedlejší silnice 60 metrů před auto, mají spočítané, že se to ubrzdit dá.

Ten, který zabil, ovšem předpisy zná, a tak před soudem vypráví báchorky o zvířátkách. Protože to odbočování je přeci jen silné kafe a on chce svůj mrzký čin napravovat a pokání konat na svobodě.
On se prý vyhýbal nespecifikovanému zvířeti. Škoda, že ho nedokáže popsat, takže si musíme domýšlet sami. Veverka to asi nebyla, ta by asi řidiče Avie nedonutila stočit volant do protijedoucího Superbu. Takže něco pořádného, čili nejmíň nosorožec nebo slon. Přectava nosorožce, který se vydrápal na násep a pak plavným obloukem skáče přes 80 cm vysoká svodidla svou absurditou nejlíp zapadá do celých těch šíleností, co se u soudu děly a asi ještě budou dít. Budou experti obtelefonovávat i zoologické zahrady?

Byl jsem se na tom místě podívat. Pomníček je velmi pěkně udržovaný. Občas zatroubí některé projíždějící auto a pozdraví tak Ivana tam nahoře.

Asi 100 metrů před onou odbočkou je nová značka "zákaz odbočení", ale její smysl mi uniká. Až zde po pěti letech Ten, který zabil, svůj čin zopakuje, zase budou experti vysvětlovat, že on vlastně odbočit mohl.

Zhruba z tohoto úhlu mohl Ivan Hlinka vidět šílenou Avii před sebou...

Protože předpisy u nás někdy platí, jindy ne. Jako ofsajd na červené. Funguje to takhle: Odbočovat přes plnou čáru smíte, pokud někoho zabijete. Pokud se nestane nic, je to za tisíc.

Tomu, co zabil, nemůžu přijít na jméno. A vůbec nevím, proč kluci, co hráli hokej s tenisákem na parkovišti, po sobě pokřikovali "Ty hnusnej Veleto." Svět se mění, my jsme si nadávali jinak.